Nález 94/1997 SbNU, sv.8, K vlastnickému právu podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 94
III. ÚS 77/97
K vlastnickému právu podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod
Smluvní volnost na straně jedné a zákonná i ústavní volnost výkonu vlastnického práva na straně druhé nejsou, a jak z jejich vlastní podstaty vyplývá, ani nemohou být vůči sobě v kontradiktorní pozici, která by při smluvním vzniku věcného práva (nebyl-li by podle týchž zásad smluven opak) již sama o sobě vlastníka věci vylučovala ze smluvní volnosti vůči třetím subjektům.
Zásada plynoucí z věty prvé odstavce třetího čl. 11 Listiny základních práv a svobod míří především vůči vlastníkovi samotnému, jehož tak váže náležitou a dostatečnou péčí o jemu svědčící vlastnictví, a proto z ní zpravidla nelze vyvozovat nad zákonné povinnosti mimo vlastnictví samotné.
Zásada plynoucí z třetí věty odstavce třetího čl. 11 Listiny základních práv a svobod míří v obecném slova smyslu na zdroje ohrožující životní prostředí (lidské zdraví, přírodu) jako takové a nikoli na individuální nesoulad při výkonu smluvně stanovených práv, jejichž ani souhrnný výkon se životního prostředí (lidského zdraví, přírody) jako obecné hodnoty nikterak nedotýká.
Zásad, uznávaných až do zrušení obecného zákoníku občanského z roku 1811 (zákonem č. 141/1950 Sb.), tedy do doby, kdy po násilném zvratu v čs. státě počalo docházet k rozrušování právního řádu, zcela odpovídajících demokratickým hodnotám státu (čl. 1, čl. 2 odst. 4, čl. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) je třeba dbát i v současné době a z nich při aplikaci současného práva vycházet, a to zejména tam, kde současná právní úprava vykazuje mezery, které nezbývá než překlenout výkladem.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 8. července 1997 sp. zn. III. ÚS 77/97 ve věci ústavní stížnosti V.K. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 5. 11. 1996 sp. zn. 8 Co 2250/96 o výkon věcného břemene.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností, která co do formálních náležitostí splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb.], napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. listopadu 1996 (sp. zn. 8 Co 2250/96) a tvrdila, že obecný soud jako orgán veřejné moci tímto svým rozhodnutím jednak porušil její ústavně zaručené základní právo plynoucí z čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jednak nesplnil své ústavní povinnosti uložené mu čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb.; porušení těchto ústavních práv (povinností) spatřuje stěžovatelka v tom, že již zmíněným rozhodnutím Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací potvrdil pro ni nepříznivý rozsudek soudu I. stupně (Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. srpna 1996 sp. zn. 2 C 301/96), jímž byl zamítnut její návrh na určení, že smlouva o zřízení věcného břemene (práva odběru vody z blíže označené studny) uzavřená s vedlejším účastníkem (AGS T.) je neplatná, když současně obdobným výrokem zamítl další její návrh, totiž aby vedlejší účastník byl zavázán z dotčené studny odebírání vody se zdržet.
Podle odůvodnění ústavní…
