Nález 9/2002 SbNU, sv.25, K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 9
III. ÚS 169/01
K placení soudního poplatku ve správním soudnictví
Výzvu k zaplacení soudního poplatku je třeba doručit nejen právnímu zástupci, ale i účastníkovi (žalobci) samému. Pokud soud tuto zásadu nerespektoval a řízení o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, došlo jeho postupem k zásahu do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu veřejné správy, a to zejména z toho důvodu, že ve správním soudnictví soud nemá možnost jakkoli zohlednit dodatečné zaplacení a v řízení pokračovat.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 17. ledna 2002 sp. zn. III. ÚS 169/01 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. P. a PhDr. R. V. proti usnesení Městského soudu v Praze z 12. 1. 2001 sp. zn. 38 Ca 413/2000, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě, kterou se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí stavebního úřadu, a návrhu na zrušení části § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
I. Výrok
1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2001 č. j. 38 Ca 413/2000-14 se zrušuje.
2. Návrh na zrušení ustanovení vyjádřeného v § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, slovy „po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“ se odmítá.
II. Odůvodnění
Stěžovatelé se návrhem ze dne 17. 3. 2001 domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2001 č. j. 38 Ca 413/2000-14, jímž bylo zastaveno řízení zahájené na základě jejich žaloby směřující proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby, ze dne 13. 7. 2000 č. j. MHMP-25264/2000/VYS/Ca/Be, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí stavebního odboru Místního úřadu městské části Praha-Libuš ze dne 3. 2. 2000 o dodatečném povolení stavby. Soud řízení zastavil z důvodu nesplnění poplatkové povinnosti, neboť vycházel ze zjištění, že vyzval právního zástupce stěžovatelů (v řízení před obecným soudem v postavení žalobců) k zaplacení soudního poplatku s upozorněním, že řízení bude zastaveno, jestliže do 8 dnů ode dne doručení výzvy soudní poplatek nebude zaplacen. Podstata ústavní stížnosti je založena na tvrzení, že výzva k zaplacení soudního poplatku měla být doručena stěžovatelům, a nikoliv pouze jejich právnímu zástupci. Na tomto místě se stěžovatelé dovolávají dřívějšího nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 238/99.
Stěžovatelé současně s ústavní stížností podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podali návrh na zrušení části § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (přesněji § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně zákona č. 255/2000 Sb. - pozn. Ústavního soudu) ve slovech „po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví“, neboť mají za to, že tato část zákona je v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 3 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porušení základních práv spatřují v prvé řadě v tom, že soudy jsou postaveny do role fiskálních orgánů, když…
