Nález 79/2002 SbNU, sv.26, K rovnosti účastníků řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 26, nález č. 79
IV. ÚS 140/02
K rovnosti účastníků řízení
Zásada rovnosti účastníků řízení se týká jejich postavení procesního a nelze jí argumentovat ve vztahu k výsledku sporu; jinak řečeno, výsledek sporu sám o sobě nemůže porušit rovnost účastníků řízení.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 24. června 2002 sp. zn. IV. ÚS 140/02 ve věci ústavní stížnosti R., spol. s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 28. 11. 2001 sp. zn. 15 Co 99/2001 a rozsudku Městského soudu v Brně z 16. 11. 2000 sp. zn. 30 C 68/95, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost vyklidit pronajaté nemovitosti.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2001 č. j. 15 Co 99/2001-168 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2000 č. j. 30 C 68/95-129 stěžovatelka uvedla, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 37 odst. 1, čl. 36, čl. 4 odst. 1 a čl. 24 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Soudy obou stupňů totiž nerozhodovaly objektivně, když nepřihlížely ke všem skutečnostem, které vyšly v průběhu řízení najevo, a když především interpretovaly uzavřenou prozatímní nájemní smlouvu izolovaně od stěžovatelkou předloženého a ve veřejné soutěži vybraného projektu a smlouvy o uzavření budoucích smluv ze dne 19. 9. 1994. Izolovaný výklad prozatímní nájemní smlouvy in favorem žalobce města B. popřel v podstatě základní smysl, který byl výběrovým řízením a následnými smluvními akty sledován. Tato chybná interpretace našla podobu v záměně primárního ujednání o rekonstrukci s následným, resp. sekundárním závazkem provozu říčních bazénů. Ve světle izolovaného přístupu soudů k definovanému účelu prozatímní nájemní smlouvy v jejím čl. III neobsahujícím bližší ujednání, které by sladilo věcný a časový harmonogram rekonstrukce a provozu, je tento účel vnitřně rozporuplný, neboť si lze stěží představit v návaznosti na znalost provozně-technického stavu věci provádět současně obě tyto vzájemně se vylučující se činnosti. Žalobce na straně jedné účelově fabrikoval neplatnost prozatímní nájemní smlouvy a cestou soudního sporu se domáhal vyklizení areálu R., na straně druhé se dovolával plnění z této jím zpochybněné smlouvy. Zcela bez povšimnutí soudů obou stupňů zůstala smlouva o uzavření budoucích smluv na areál R. ze dne 19. 9. 1994, ačkoli je smlouvou výchozí a představuje základní interpretační právní akt pro jednotlivé závazky. Stěžovatelka již v roce 1994 prezentovala v rámci podnikatelského plánu kompletní doklady pro územní plánovací dokumentaci, nicméně město B. svou nečinností mařilo naplnění účelu smluvních závazků, tj. rekonstrukci říčních bazénů a celého jejich zázemí. Namísto toho vyvolalo spor o neplatnost prozatímní nájemní smlouvy a posléze, popírajíc tuto právní verzi, přitom podávalo rok co rok výpovědi z této smlouvy. Stěžovatelka se proto z těchto, jakož i dalších důvodů domáhá zrušení napadených rozhodnutí.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření z 19.…
