Nález 61/2004 SbNU, sv.33, K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěryK nepřípustnosti řešení civilních vztahů prostředky trestního právaK odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 61
IV. ÚS 469/02
K naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry
K nepřípustnosti řešení civilních vztahů prostředky trestního práva
K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
Je zcela nepřípustná praxe, kdy se standardní civilní vztahy na úkor jednoho z jejich účastníků řeší prostředky trestního práva. Tímto způsobem totiž dochází k znerovnoprávnění osob v jejich vzájemných vztazích a k neúctě orgánů veřejné moci k rovnosti občanů, tedy k porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy České republiky.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu)* ze dne 29. dubna 2004 sp. zn. IV. ÚS 469/02 ve věci ústavní stížnosti A. U. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, z 29. 1. 2002 sp. zn. 12 Co 747/2001, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci z 29. 6. 2001 sp. zn. 10 C 42/2001, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na náhradu škody spočívající v nákladech na jeho právní zastoupení během trestního stíhání.
Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29. ledna 2002 č. j. 12 Co 747/2001-41 se zrušuje.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, splňující formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu domáhat se náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, zakotveném v čl. 36 odst. 3, jakož i právu na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že v trestní věci vedené proti němu u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 118/99 byl pravomocně zproštěn obžaloby, pročež se poté, co jím uplatněný nárok nebyl uspokojen ze strany Ministerstva spravedlnosti, žalobou proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady vzniklé škody, reprezentované náklady právního zastoupení, které musel účelně vynaložit k důslednému uplatnění práva na svoji obhajobu, jíž se pokoušel čelit a nakonec i s úspěchem čelil trestnímu stíhání své osoby.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2001 č. j. 10 C 42/2001-27 byla jeho žaloba na náhradu škody zamítnuta a Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 1. 2002 č. j. 12 Co 747/2001-41 k odvolání stěžovatele prve uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že obžaloba ve zmíněné trestní věci byla podána právem a teprve v následném soudním řízení nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stěžovatel stíhán. Odvolací soud nadto své stanovisko, o něž opřel výrok stížností napadeného rozsudku, odůvodnil i tím, že by stěžovateli nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody vznikl pouze tehdy, pokud by mu vznikla i jiná škoda…
