Nález 54/2003 SbNU, sv.30, K rozhodování o vydání k trestnímu stíhání do cizího státu v případě kolize závazků vyplývajících z mezinárodních smluv

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 54

I. ÚS 752/02

K rozhodování o vydání k trestnímu stíhání do cizího státu v případě kolize závazků vyplývajících z mezinárodních smluv

Ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva k čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i ve smyslu ustanovení čl. 3 Úmluvy proti mučení Ústavní soud zkoumal, zda existují podstatné důvody domnívat se, že stěžovateli v případě vydání hrozí nebezpečí mučení (tzv. „substantial grounds test“). Ústavní soud zde zdůrazňuje, že mu nepřísluší konstatovat faktické porušování zákazu mučení, nelidského a ponižujícího zacházení či trestání v moldavských věznicích, na základě provedených důkazů však Ústavní soud shledává, že zde jsou podstatné důvody domnívat se, že porušení tohoto zákazu v případě vydání hrozí.

Přednost závazků ze smluv o ochraně lidských práv v případě kolize závazků z mezinárodních smluv vyplývá především z obsahu těchto smluv v návaznosti na ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), podle nějž je Česká republika právním státem. Respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní právo a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit. Ústavní soud setrvává na názoru, že žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod (nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01, vyhlášený pod č. 403/2002 Sb. a uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 80). Rozsah pojmu ústavního pořádku proto nelze vyložit pouze s ohledem na ustanovení čl. 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 1 a 2 Ústavy je do jeho rámce nutno zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách.

Ačkoli po změně Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) smlouvy o ochraně lidských práv již netvoří samostatnou kategorii právních norem s aplikační předností ve smyslu dřívějšího znění čl. 10, přesto jsou zvláštní skupinou norem a zároveň představují referenční hledisko jak pro abstraktní kontrolu norem podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, tak pro řízení o ústavních stížnostech.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 15. dubna 2003 sp. zn. I. ÚS 752/02 ve věci ústavní stížnosti V. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 4. 12. 2000 sp. zn. 3 Nt 366/2000, usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 28. 2. 2001 sp. zn. 2 To 10/2001 a rozhodnutí ministra spravedlnosti z 15. 10. 2002 č. j. 594/2001-MO-M, jimiž bylo rozhodnuto o vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Moldavské republiky.