Nález 33/1996 SbNU, sv.5, K ústavnosti úpravy dokazování v daňovém řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 33
Pl. ÚS 38/95
K ústavnosti úpravy dokazování v daňovém řízení
Ustanovení § 31 odst. 9 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, nedává správci daně oprávnění vyzvat daňový subjekt k prokázání čehokoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí tento subjekt sám. Taková úprava důkazního břemene v daňovém řízení není v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ani s jinými ústavně zaručenými právy a svobodami.
Nález
pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 24. dubna 1996 sp. zn. Pl. ÚS 38/95 ve věci návrhu J.M., podaného spolu s ústavní stížností, na zrušení části ustanovení § 31 odst. 9 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřeného slovy „nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván“ (nález byl vyhlášen pod č. 130/1996 Sb.).
I. Výrok
Návrh se zamítá.
II. Odůvodnění
1. Dne 19. října 1995 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost J.M. Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. srpna 1995 č. j. 29 Ca 393/94-24, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. FŘ 3171/230/94 ze dne 18. října 1994. Tímto rozhodnutím, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu ve Znojmě, mu byla vyměřena daň podle pomůcek, a to ve smyslu § 31 odst. 5 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Spolu s touto stížností byl podán návrh na zrušení ustanovení § 31 odst. 9 citovaného zákona, a to v části vyjádřené slovy „nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván“.
IV. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že napadené ustanovení bylo aplikováno ve správních rozhodnutích i v rozhodnutí soudu, které je předmětem samotné ústavní stížnosti, a že jsou tedy splněny podmínky § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Proto řízení podle § 78 odst. 1 tohoto zákona usnesením sp. zn. IV. ÚS 252/95 ze dne 4. prosince 1995 přerušil a postoupil návrh k rozhodnutí plénu.
2. Podle názoru stěžovatele je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek pouze za předpokladu, nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností. Ze znění napadeného § 31 odst. 9 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž důkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Podle názoru navrhovatele dává ustanovení § 31 odst. 9 citovaného zákona v části „nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván“ základ pro libovůli státních úředníků, kteří mohou vyzvat daňový subjekt k čemukoli, např. k prokázání skutečností, za jejichž správnost odpovídá ze zákona někdo jiný (v jeho případě např. bylo požadováno doložit skutečnost, že výstavce dokladu je plátcem DPH). Pokud pak daňový subjekt výzvu nesplní, užije správce daně postup podle § 31…
