Nález 145/1999 SbNU, sv.16, K neplatnosti dohody o výměně bytuK právu na zákonného soudce
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 145
I. ÚS 476/97
K neplatnosti dohody o výměně bytu
K právu na zákonného soudce
Jestliže člena senátu v době jeho dlouhodobé nepřítomnosti nahradí jiný soudce, nemůže se jednat o porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“. Tento ústavní imperativ je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc. Nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí, a to tím spíše, jestliže jednající soudce byl k projednání věci povolán rozvrhem práce platným pro příslušný soud.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 20. října 1999 sp. zn. I. ÚS 476/97 ve věci ústavní stížnosti T. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 10. 9. 1997 sp. zn. 11 Co 228/97 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 z 8. 11. 1996 sp. zn. 10 C 298/94 ohledně neplatnosti dohody o výměně bytů a povinnosti vyklidit tyto byty a předat je původním nájemcům.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 228/97 ze dne 10. 9. 1997 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 298/94 ze dne 8. 11. 1996.
Ústavní stížnost je zdůvodněna tím, že postupem obou soudů došlo k porušení čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Konkrétně potom stěžovatelka vytýká obecným soudům to, že podle písemného vyhotovení rozsudku soudu druhého stupně byla členkou odvolacího senátu JUDr. H. Č., ačkoli ji ve skutečnosti zastupovala Dr. K. P. Je zde rozpor mezi protokolem z jednání odvolacího soudu a písemným vyhotovením rozsudku. Další výtka vůči postupu obecných soudů směřuje k tomu, že podle názoru stěžovatelky soudy, a to zejména soud prvního stupně, vybočily z mezí zákonné poučovací povinnosti navrhovatele. To, že mělo být žalováno synalagmaticky, je věcí nejen procesního, ale i hmotného práva. Stěžovatelka má za to, že soud prvního stupně vedl navrhovatele k úpravě petitu tak, že jej poučoval o hmotném právu. Posouzení toho, zda je žalováno synalagmaticky, neprovedly obecné soudy správně, neboť nelze vytvořit částečnou synalagmaci vypuštěním části původního závazku a ve prospěch navrhovatele vyhovět žalobě, když účastníci původní trojsměny byli tři a předmětem trojsměny byly tři byty a výrok rozsudku zněl na vyklizení bytů pouze dvou.
Ústavní soud si vyžádal spis vedený Obvodním soudem pro Prahu 6 a z něj zjistil následující skutečnosti.
Žalobou u soudu prvního stupně žalobce A. B. tvrdil existenci svého práva nájmu ke služebnímu bytu o jednom pokoji a kuchyni v Praze 6. Dále tvrdil existenci dohody o směně bytů, podle níž s manžely Ing. R. a J. U., jakož i s žalovanou T. J. dohodli závazek, podle něhož se žalobce měl nastěhovat do bytu III. kategorie T. J. v U.-N., žalovaní manželé U. se měli nastěhovat do bytu…
