Nález 139/2002 SbNU, sv.28, K přiměřenému použití občanského soudního řádu pro konkurs a vyrovnáníK právu na spravedlivý proces

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 139

II. ÚS 179/01

K přiměřenému použití občanského soudního řádu pro konkurs a vyrovnání
K právu na spravedlivý proces

Přiměřenost použití občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) neznamená oprávnění soudu rozhodovat, zda bude nebo nebude, například s ohledem na některé z cílů konkursního řízení, příslušná ustanovení o. s. ř. aplikovat. Listina základních práv a svobod zakotvuje povinnost soudu postupovat zákonem stanoveným způsobem (čl. 2 odst. 2, resp. čl. 36). Pouze v rámci aplikace příslušných ustanovení o. s. ř. může obecný soud přihlížet k cílům konkursu.

V rovině ústavnosti nelze chápat právo na spravedlivý proces jako právo podřízené požadavku na rychlé, efektivní řízení, jakkoli je i právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě garantováno ústavně (resp. ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 10 Ústavy České republiky v platném znění). Požadavek rozhodování v přiměřené lhůtě nemůže vyloučit aplikaci předpisu, jenž aplikován býti má. K takovému omezení jednoho ústavně zaručeného práva na úkor jiného není soud oprávněn. V soudním řízení je zajisté třeba přihlížet k tomu, aby nedocházelo k prodlužování řízení, a je třeba dbát na jeho hospodárnost, jak argumentoval obecný soud. Uvedené námitky samotné ovšem nemohou odůvodnit vyloučení zákonného postupu (přiměřeného použití o. s. ř.), garantovaného Ústavou České republiky.

Ústavní soud je ve vztahu k obecným soudům svou činností povolán k tomu, aby dbal na procesní čistotu soudního řízení. Procesní čistota v řízení před orgány veřejné moci, a to zejména před soudy, je nejen zákonným, ale současně také ústavním principem, jehož postuláty nelze přehlížet nebo obcházet. Ústavní soud, vědom si svého postavení strážce ústavnosti, ve své rozhodovací činnosti upřednostňuje materiální (a nikoli formální) pojetí právního státu. Takto, nikoli formálně, nahlíží i na nezbytnost dodržení principu procesní čistoty. Nejde tedy o nutnost dodržení principu právní čistoty chápaného jako hodnota sama o sobě, ale o dosažení „právně čistého“ procesu, v němž nedochází k zásahům do práv jeho účastníků.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 5. listopadu 2002 sp. zn. II. ÚS 179/01 ve věci ústavní stížnosti F. C. LTD. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 31. 1. 2001 sp. zn. 42 K 233/99, jímž byl v řízení o konkursu odvolán zástupce věřitelů a jmenován zástupce nový.