Nález 138/2003 SbNU, sv.31, K rozhodování Českého úřadu zeměměřického a katastrálního o udělení úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 138

I. ÚS 504/03

K rozhodování Českého úřadu zeměměřického a katastrálního o udělení úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností

Nezbytnou podmínkou fungování liberálně demokratické společnosti je vytvoření autonomního prostoru jednotlivce, v němž se může svobodně realizovat mimo jiné jakožto bytost sociální a hospodářská, která získává prostředky k životu prací a jinou činností s ekonomickými aspekty. Na druhou stranu takové postavení jednotlivce je do značné míry determinováno stupněm rozvoje ekonomického, politického a konečně i veřejně mocenského uspořádání společnosti.

Z podstaty práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu jakožto práva hospodářského nelze bez dalšího dovodit závěr, že toto právo (svoboda) vytváří autonomní prostor jednotlivce, v němž je jednotlivec oprávněn činit vše, co mu zákon nezakazuje [čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)], přičemž veřejná moc smí do tohoto prostoru zasahovat toliko za zákonem stanovených podmínek (čl. 26 odst. 2 Listiny). Povaha tohoto práva je ambivalentní v tom, že nevytváří pouze status negativus, tedy prostor autonomie jednotlivce, do něhož nepřísluší veřejné moci zasahovat, nýbrž je to do jisté míry i veřejná moc, která pozitivně formuje a stanoví podmínky pro výkon povolání a hospodářských činností, a vytváří tak vlastně samotné předpoklady výkonu takových činností (status positivus).

Stanovení podmínek a omezení výkonu určitého povolání a určitých hospodářských činností uskutečňuje veřejná moc ve veřejném zájmu, jímž je především zájem na kvalitě výkonu takových činností.

V takových případech je třeba vždy sledovat, zda omezení práva takovým veřejným zájmem je ještě proporcionální nebo zda dokonce nedochází takovým omezením k narušení či popření smyslu a podstaty základního práva (práva na svobodnou volbu povolání).

Pokud se jednotlivec dovolává práva na přístup a výkon takových činností, které jsou vykonávány více méně ve veřejném zájmu (resp. je to veřejný zájem, který vede vůbec ke konstituování takového typu činnosti), oslabuje se jeho postavení v pozici statu negativu, a naopak takové právo se dostává do dimenze, v níž vytváří status positivus. Je to především veřejná moc a organizace veřejné moci, které svou existencí vůbec zajišťují výkon takových činností.

V takových případech se oslabuje pojetí práva podle čl. 26 odst. 1 Listiny jako institucionální garance autonomní sféry jednotlivce, do níž veřejná moc není oprávněna zasahovat, ale je to naopak právo, předpokladem jehož realizace je organizace veřejné moci a strukturace veřejného zájmu na výkonu příslušného povolání.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 25. listopadu 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. Bc. E. G. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu z 24. 6. 2003 sp. zn. 7 A 118/2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního o neudělení úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností.