Nález 125/2001 SbNU, sv.23, K nápadně nevýhodným podmínkám podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 125
IV. ÚS 256/01
K nápadně nevýhodným podmínkám podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Nápadně nevýhodnými podmínkami podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nelze rozumět vždy jen rozpor s cenovými předpisy, ale také i jiné další okolnosti. Stěžovatelka již v řízení před správním orgánem tvrdila, že ztrátou parcely došlo k značnému snížení životní úrovně původní vlastnice, neboť tím pozbyla podstatný zdroj obživy stejně jako možnost chovu domácího zvířectva. Bylo-li by tedy prokázáno, že pozbytím pole a zahrady by původní vlastnice byla nucena žít v podstatně horších podmínkách, bylo by nutno tuto skutečnost zvážit při rozhodování o restitučním titulu podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb.
Nález
Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 27. srpna 2001 sp. zn. IV. ÚS 256/01 ve věci ústavní stížnosti H. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 24. 1. 2001 sp. zn. 22 Ca 170/2000, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, že stěžovatelka není vlastníkem pozemků.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2001 č. j. 22 Ca 170/2000-27 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 24. 1. 2001 sp. zn. 22 Ca 170/2000 stěžovatelka uvádí, že tímto rozsudkem došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky, jakož i čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Krajský soud zcela pominul, že po předcházejícím neúspěšném nátlaku na stěžovatelčinu právní předchůdkyni začaly být na předmětných pozemcích bez jejího souhlasu stavěny bytové domy, aniž by tuto situaci mohla jakkoli ovlivnit. Krajský soud nevyvodil také žádné závěry ze skutečnosti, že existence pole a zahrady stěžovatelčině právní předchůdkyni umožňovala chov domácího zvířectva a dále plody ze zahrady, takže ztrátou předmětných pozemků se snížila její životní úroveň, aniž by tuto ztrátu mohla dále něčím kompenzovat, zejména, když jí nebyly nabídnuty náhradní pozemky obdobného charakteru. Z těchto, jakož i dalších důvodů domáhá se zrušení napadeného rozsudku.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření z 2. 7. 2001 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti, neboť stěžovatelka namítá pouze hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů, čímž převádí projednávanou věc do roviny, kdy Ústavní soud by měl představovat jen další soudní instanci.
Vedlejší účastníci obec H. a R., SBD v O., se k ústavní stížnosti nevyjádřili.
Pozemkový fond České republiky v Praze se postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Z obsahu spisu Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. 1840/92 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím tohoto úřadu ze dne 24. 2. 2000 č. j. OPÚ/1840/92-RB/2 bylo v restitučním řízení vedeném podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění…
