Nález 113/1999 SbNU, sv.15, K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 113
I. ÚS 349/97
K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Ústavní soud ve své judikatuře připouští, že interpretace právních předpisů obecnými soudy, která se opticky jeví jako interpretace na první pohled zákonná, může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí ústavnosti. Tak tomu bude zejména tehdy, jestliže bude např. výklad natolik extenzivní, že zasáhne do některého ústavně garantovaného základního práva, a tím poruší čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který ukládá orgánům aplikujícím právo šetřit podstatu a smysl základních práv [srov. IV. ÚS 188/94 (I. ÚS 12/95) In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1995, str. 284].
V souzené věci šlo o stav, jejž Ústavní soud již v dřívějším nálezu (srov. IV. ÚS 85/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 1996, str. 87) považoval za tíseň, „kterou je třeba interpretovat v souvislosti s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948-1989. Za stav tísně je proto třeba považovat i stav, kdy vlastník nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici s předmětem vlastnictví je omezován represivní politikou, umožňovanou nedostatkem existence právního a demokratického státu. O takový stav nejde proto v této souvislosti pouze v případě, kdy (dárcův) projev vůle v žádném směru a mimo jakoukoli pochybnost nesouvisí se zmíněným politickým nátlakem, ale je adekvátní reakcí na stav jednajícího, adekvátní potud, že by jej učinil bez ohledu na poměry panující v uvedeném období.“
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 17. srpna 1999 sp. zn. I. ÚS 349/97 ve věci ústavní stížnosti V. V. a Ing. P. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 11. 6. 1997 sp. zn. 22 Ca 542/96 o potvrzení rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, podle něhož stěžovatelé nejsou vlastníky pozemků o celkové výměře 39, 6516 ha.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 1997 sp. zn. 22 Ca 542/96 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Rozhodnutím Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ve Frýdku-Místku (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 23. 10. 1992 č. j. PzÚ 567/92-JUDr. Pa nebyla schválena dohoda mezi navrhovateli (stěžovateli) V. V. a Ing. P. V. (dále jen „stěžovatelé“) a povinnou osobou L. ČR, s. p., H. K., ze dne 28. 2. 1992 o vydání pozemku p. č. 425/1 les o výměře 0, 8765 ha sloučeného do p. č. 416 v k. ú. L., z důvodů nepřesných údajů uvedených v dohodě o vydávaných pozemcích a nepřesně označeného restitučního titulu. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 18. 2. 1993 sp. zn. 24 Ca 370/92 výše uvedenou dohodu neschválil, rozhodnutí pozemkového úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dalším rozhodnutím ze dne 4. 10. 1993 č. j. PzÚ 567/92-Ko týž pozemkový úřad rozhodl, že stěžovatelé nejsou vlastníky nárokovaných pozemků v k. ú. H. a v k. ú. L. sloučených do řady parcel RD a…
