Nález 113/1998 SbNU, sv.12, K restitučnímu nároku více oprávněných osob
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 113
I. ÚS 340/96
K restitučnímu nároku více oprávněných osob
Ústavní soud nesouhlasil s výkladem odvolacího soudu k § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, který usoudil, že nikdo (tj. osoba povinná) nemůže převést na jiného více práv, než kdy měl (osoba oprávněná) a dovolával se v té věci obecné zásady právní. Přes zcela jasné a nepochybné vyjádření vůle zákonodárce, který stanovil: „Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní ve lhůtě podle odst. 2 jen některé z nich, vydá se jim věc celá“, opomenul odvolací soud při výkladu zásady „nemo plus iuris transferre potest quam ipse habet“, že tato zásada stanoví, že nikdo nemůže převést více práva než sám má, čili že tato zásada se vztahuje jen k osobě povinné, protože osoba oprávněná práva nabývá, a to není touto zásadou nijak dotčeno.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 6. října 1998 sp. zn. I. ÚS 340/96 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. V. B. a spol. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 18. 9. 1996 sp. zn. 19 Co 489/95 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 2. 5. 1995 sp. zn. 7 C 74/92 o zamítnutí návrhu stěžovatelů, kteří se domáhali toho, aby S. s. N. n. H., s. p., byla uložena povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.
I. Výrok
Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 1996 sp. zn. 19 Co 489/95 a Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 5. 1995 sp. zn. 7 C 74/92 se zrušují.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 28. 11. 1996, došlou Ústavnímu soudu dne 10. 12. 1996, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 1996 sp. zn. 19 Co 489/95 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 2. 5. 1995 sp. zn. 7 C 74/92.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově byl zamítnut návrh stěžovatelů, kterým se domáhali toho, aby byla společnosti S. s. N. n. H., s. p., uložena povinnost uzavřít dohodu o vydání věcí, a to parcely č. 470 s dílnou, pozemků parc. č. 806 a 811 včetně stavebních objektů, jež na nich stojí (nyní parc. č. 771, 512, 806/1), specifikovaných znaleckým posudkem č. 293-15/922 ze dne 16. 2. 1992, v katastrálním území N. n. H. Soud prvního stupně dospěl po provedeném řízení k závěru, že majetek, který byl předmětem restitučního řízení, přešel na stát dnem 1. 1. 1948, tedy mimo rozhodné období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. Nebyla tedy podle něho splněna jedna z hlavních a základních podmínek pro vydání věci podle § 6 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. K tomuto závěru dospěl na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 1995 sp. zn. 19 Co 632/94, jímž byl zrušen mezitímní rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 6. 1994 sp. zn. 7 C 74/92, když v tomto usnesení odvolací soud dospěl k závěru, že předmětná věc byla znárodněna zestátněním ke dni 1. 1. 1948.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 18. 9. 1996 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že původním výlučným vlastníkem předmětného majetku byl ing. A. B., po jeho smrti se dědičkou k jedné polovině předmětného majetku stala jeho manželka M. B., která…
