Nález 104/2004 SbNU, sv.34, K dokazování v trestním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 104
I. ÚS 566/03
K dokazování v trestním řízení
Ústavní soud je si vědom toho, že v zásadě je na úvaze a rozhodnutí obecných soudů, zda provedou navrhované důkazy či nikoliv, a že mu do procesu hodnocení důkazů zpravidla nepřísluší zasahovat. Podle konstantní judikatury však Ústavní soud může do procesu dokazování a hodnocení důkazů zasáhnout, pokud postupem obecných soudů došlo k porušení principu spravedlivého soudního řízení. V rámci procesu hodnocení důkazů je pak obecný soud povinen hodnotit každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech; v případě zamítnutí návrhu na provedení důkazu je pak nezbytné, aby obecný soud svoje rozhodnutí ve všech souvislostech rovněž řádně odůvodnil.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 28. července 2004 sp. zn. I. ÚS 566/03 ve věci ústavní stížnosti F. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 9. 2003 sp. zn. 11 To 393/2003, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové z 12. 6. 2002 sp. zn. 6 T 102/2002, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 393/2003-86 ze dne 22. 9. 2003 se zrušuje.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 393/2003-86 ze dne 22. 9. 2003, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 6 T 102/2002-47 ze dne 12. 6. 2002, kterým byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 trestního zákona zařazen do věznice s dohledem. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Porušení práva na spravedlivý proces odůvodňuje stěžovatel následujícími skutečnostmi:
Při veřejném zasedání Krajského soudu v Hradci Králové o odvolání navrhl stěžovatel výslech J. A. Krajský soud výslech této svědkyně odmítl s odůvodněním, že výpověď dvou policistů považuje za dostatečnou a že je tendenční navrhovat výslech svědkyně až po více jak roce od zahájení trestního řízení. Proto krajský soud dospěl k závěru, že by svědkyně nemohla podat ve věci objektivní svědectví. Stěžovatel se domnívá, že tímto postupem mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces, protože výpovědí svědkyně, jejíž výslech soud odmítl, bylo možno prokázat, že stěžovatel dne 10. 6. 2002 motorové vozidlo neřídil. Stěžovatel uvádí, že se o tom, že J. A. byla svědkyní události, dozvěděl náhodně až dodatečně; mimo to, původně měla být věc - podle rozhodnutí krajského soudu - řešena jako přestupek, takže tím byla z pohledu stěžovatele celá…
