3.4.7.9 Náhrada za dovolenou
JUDr. Věra Bognárová
Dovolená patří mezi doby odpočinku zaměstnance, ale na rozdíl od jiných dob, např. přestávek v práci nebo nepřetržitého odpočinku mezi směnami nebo v týdnu, je dovolená „placené” volno. Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku, který se, stejně jako v ostatních případech potřeby jeho použití, zjišťuje podle pravidel upravených v § 351 až § 362 ZP. Pro účely dovolené nejsou k zjištění průměrného výdělku stanoveny žádné odchylky. Průměrný výdělek se zjišťuje jako hodinový.
Náhrada mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci v rozsahu čerpáním dovolené zameškané pracovní doby, tj. za tolik hodin, kolik jich zaměstnanci čerpáním dovolené v daném dni odpadlo. Je-li pracovní doba rozvržena rovnoměrně tak, že má zaměstnanec každý pracovní den stejnou délku směny, je i náhrada mzdy nebo platu za každý den čerpané dovolené stejná. Pokud má však zaměstnanec směny různě dlouhé, odpovídá tomu i výše náhrady mzdy nebo platu poskytovaná v jednotlivém dni čerpané dovolené. Na tomto principu nová úprava vzniku práva na dovolenou ve vztahu k zjišťování délky dovolené v závislosti na odpracované stanovené nebo kratší týdenní pracovní době nic nemění. Zaměstnanec náhradu mzdy nebo platu obdrží za tolik hodin čerpané dovolené, kolik jich čerpáním dovolené zamešká.
Stanovení práva na dovolenou a její délka v závislosti na odpracované týdenní pracovní době znamená, že od 1. 1. 2021 není rozhodující, v jakém rozvržení pracovní doby zaměstnanec pracuje. Do 31. 12. 2020 existuje výjimka pro poskytování náhrady mzdy nebo platu zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, protože délka jejich dovolené se zjišťuje do 31. 12. 2020 postupem podle § 213 odst. 4 ZP. Zaměstnavatel může, nikoliv však musí, poskytovat náhradu mzdy nebo platu zaměstnancům s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou nikoliv podle konkrétního počtu hodin zameškaných čerpanou dovolenou v konkrétním dni, ale náhrada může být poskytována ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny. Umožnění tohoto postupu mělo za cíl zjednodušit způsob výpočtu náhrady mzdy za čerpanou dovolenou, ale také nastavit určitá spravedlivější pravidla při čerpání dovolené zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou. Od 1. 1. 2021 je možnost tohoto výpočtu v závislosti na průměrné délce směny z textu zákoníku vypuštěna. Vypuštění této úpravy se proto týká i situace, kdy je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, pokud na ni ztratil právo nebo mu právo na ni nevzniklo. Tato možnost se totiž stala zcela obsolentní, není potřebná, a to vzhledem ke změně koncepce stanovení práva na dovolenou po hodinách, a nikoliv po pracovních dnech. U všech zaměstnanců u dovolené, na niž vznikne právo po 1. 1. 2021, se proto bude postupovat tak, že budou-li čerpat dovolenou, z jejich nároku se jim zkrátí takový počet hodin, který čerpanou dovolenou zameškají, protože tak mají rozvrženou pracovní dobu, a za stejný počet hodin obdrží hodinový průměrný výdělek.
Zákoník práce zabraňuje tomu, aby se právo na dovolenou přeměnilo pouze na poskytování mzdy nebo platu. V době trvání pracovního poměru musí být dovolená zaměstnancem čerpána a zaměstnavatel musí dovolenou podle pravidel upravených v § 217 a § 218 ZP určovat. Zaměstnavatel nesmí namísto dovolené poskytovat náhradu mzdy nebo platu, a to, ani kdyby s tím zaměstnanec souhlasil anebo to požadoval. U dodatkové dovolené poskytované zaměstnancům pracujícím v podzemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol nebo zaměstnancům konajícím práce zvlášť obtížné platí absolutní zákaz poskytovat náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou. Dodatková dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně. Náhradu nelze u této dovolené poskytnout ani při skončení pracovního poměru.
Poskytnout náhradu mzdy nebo platu namísto jejího čerpání u dovolené za kalendářní rok podle § 213 ZP zaměstnavatel sice smí, ale výhradně v případě skončení pracovního poměru. Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, přísluší tato náhrada také ve výši průměrného výdělku, tj. ve stejné výši, jako kdyby zaměstnanec dovolenou čerpal. Způsoby ukončení pracovního poměru jsou uvedeny v § 48 ZP.
Bez ohledu na to, jakým způsobem a z jakého důvodu pracovní poměr končí, má zaměstnavatel při skončení pracovního poměru povinnost zaměstnanci poskytnout náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, která nebyla vyčerpána. Dovolená, na kterou vzniklo zaměstnanci právo v průběhu trvání pracovního poměru, jeho ukončením nezaniká. To platí bez výjimky. Ani skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí či okamžitým zrušením, porušil-li zaměstnanec…
