Zaměstnanci - vzdělávání

Zaměstnanci – vzdělávání

Jaroslava Pfeilerová

 NahoruPojem

Zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost "pečovat o odborný rozvoj" jejich zaměstnanců. Zaměstnavatelé tuto povinnost ve většině případů rádi plní, protože jsou si vědomi skutečnosti, že kvalifikovaní a proškolení zaměstnanci budou svoji práci provádět mnohem lépe než zaměstnanci bez potřebných znalostí. Vzdělávání do stanoveného limitu i nad rámec stanovený zákoníkem práce také patří mezi stálé oblíbenější zaměstnanecké benefity.

V dalším textu se budeme zabývat problematikou vzdělávání současných i budoucích zaměstnanců.

 NahoruI. Vzdělávání současných zaměstnanců

Ve vztahu ke vzdělávání zaměstnanců rozlišuje zákoník práce dva základní pojmy: zvyšování kvalifikace a prohlubování kvalifikace.

Prohlubování kvalifikace

Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, udržování a obnova, kdy se nemění její podstata. Zaměstnavatel je oprávněn zaměstnanci tento druh vzdělávání nařídit, protože zaměstnanec je povinen si svoji kvalifikaci potřebnou k výkonu sjednaného druhu práce průběžně prohlubovat. Doba, po kterou si zaměstnanec svoji kvalifikaci prohlubuje, je považována za výkon práce a zaměstnanci za ni náleží plat nebo mzda a ostatní související náhrady. Za prohlubování kvalifikace je možné považovat např. účast zaměstnanců na nejrůznějších školeních, seminářích, odborných kurzech apod.

Zvyšování kvalifikace

Při zvyšování kvalifikace dochází k dosažení vyššího stupně vzdělání. Tuto formu vzdělávání není možné zaměstnanci nařídit, a pokud zasahuje do pracovní doby, je na straně zaměstnance považována za překážku v práci. Zvyšování kvalifikace nelze nikdy považovat za výkon práce. Zvyšováním kvalifikace se rozumí např. situace, kdy zaměstnanec se základním vzděláním studuje střední školu nebo středoškolák studuje vysokou školu.

Mimo zákoník práce je vzdělávání řešeno i daňovým zákonem, a to následujícím způsobem:

Zaměstnanec

• Vzdělávání zaměstnanců sice představuje zdanitelný příjem, ale pokud je poskytováno v nepeněžní podobě a souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je hodnota plnění v souladu s § 6 odst. 9 písm. a) ZDP osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti. Není přitom rozhodující, zda se jedná o prohlubování kvalifikace (výkon práce) nebo o zvyšování kvalifikace (překážku na straně zaměstnance).

• Při využití § 6 odst. 9 písm. d) ZDP je osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti také vzdělávání zaměstnanců v nepeněžní podobě, které sice nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, ale je financováno z vymezených prostředků, tj. např. ze sociálního fondu nebo z nedaňových nákladů.

Na daňové posouzení má vliv způsob, kterým zaměstnavatel zaměstnanci plnění poskytne:

• Nepeněžní plnění. Jednou z podmínek osvobození u zaměstnance od daně z příjmů je, aby vzdělávání bylo poskytováno v nepeněžní formě. Nepeněžním plněním se rozumějí případy, kdy zaměstnavatel neposkytuje zaměstnanci finanční plnění, ale příslušné náklady hradí přímo škole, organizátorovi školení a kurzů nebo sám zaměstnavatel vzdělávací zařízení provozuje.

• Peněžní plnění zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může ve vnitřním předpise v kolektivní smlouvě, pracovní nebo jiné smlouvě zavázat k tomu, že zaměstnanci poskytne finanční příspěvek na vzdělání. Bude-li se jednat o dohodnuté studium zaměstnance za účelem zvýšení kvalifikace (např. na vysoké škole), lze finanční příspěvek zaměstnavatele v souladu s bodem 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP daňově uplatnit. V tomto případě se však u zaměstnance bude jednat o zdanitelný příjem, který bude také součástí vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Tento postup je využíván spíše v podnikatelské sféře.

Náhrada platu a mzdy

Doba strávená zaměstnancem na školeních a jiných formách prohlubování kvalifikace se považuje za výkon práce, za kterou zaměstnanci náleží plat (mzda). V případě, že si zaměstnanec v souladu s potřebami zaměstnavatele zvyšuje kvalifikaci, poskytuje mu zaměstnavatel pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Pro daňové účely na straně zaměstnance je nutné pamatovat na to, že na jeho příjmy plynoucí v souvislosti se vzděláváním, jako jsou mzda, plat nebo náhrada za ušlý příjem, se osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti nevztahuje. To znamená, že tyto příjmy podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti i odvodům zákonného pojistného.

Zaměstnavatel

• Zákonem o daních z příjmů je vzdělávání zaměstnanců z hlediska daňově účinných nákladů zaměstnavatele upraveno v § 24 odst. 2 písm. j) bodě 3. Podle tohoto ustanovení je pro možnost daňového uplatnění rozhodující, zda vzdělávání souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Posouzení, zda byla splněna tato podmínka, někdy způsobuje problémy. Zejména se jedná o případy, kdy zaměstnanec vykonává funkci, ze které nelze přímo odvozovat "souvislost s předmětem činnosti zaměstnavatele". Při posuzování zaměření vzdělávání ve vztahu k předmětu činnosti zaměstnavatele je potřebné zohlednit také funkci (náplň práce) zaměstnance.

• Daňově neuznatelné je podle bodu 2 § 25 odst. 1 písm. h) ZDP zejména nepeněžní plnění vynaložené na vzdělávání zaměstnanců nesouvisející s předmětem činnosti zaměstnavatele. Daňově také nelze uplatnit náklady na vzdělávání osob, které nejsou zaměstnanci (např. rodinní příslušníci, kamarádi, obchodní partneři apod.).

• Daňově lze uplatnit také příspěvek na vzdělávání zaměstnance, které nesouvisí s předmětem činnosti, pokud se bude postupovat podle bodu 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP. V tomto případě je možné posoudit jako daňově účinný náklad peněžní příspěvek na vzdělávání zaměstnance, pokud toto plnění je sjednáno např. v pracovní, manažerské nebo jiné smlouvě. Od daně z příjmů ze závislé činnosti je osvobozeno plnění ve formě rekvalifikace zaměstnance prováděné v rámci zákoníku práce.

• Zaměstnavatel může do daňových nákladů zahrnout i jiné náklady na vzdělávání související s pracovní pozicí zaměstnance. Tato skutečnost vyplývá také z pokynu GFŘ č. D – 22 k § 24 odst. 2 bodu 15. Za daňově účinný náklad na vzdělávání lze tak považovat i náklady na vzdělávání, pokud souvisejí s pracovním zařazením zaměstnance.

Rekvalifikace zaměstnanců prováděná zaměstnavatelem se uskutečňuje v zájmu jejich dalšího pracovního uplatnění, nejčastěji v situaci, kdy by zaměstnanci museli být uvolněni z důvodu racionalizačních opatření nebo organizačních změn. Rekvalifikace prováděná zaměstnavatelem se zabezpečuje na základě písemné dohody. Rekvalifikace se zpravidla uskutečňuje v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance. Za celou dobu rekvalifikace proto zaměstnanci náležejí náhrady ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje pouze tehdy, je-li to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.

Jako rekvalifikaci nelze posoudit zaučení ve smyslu § 228 odst. 1 ZP, podle něhož zaměstnavatel zabezpečuje získání kvalifikace formou zaškolení nebo zaučení zaměstnanci, který do pracovního poměru vstupuje bez kvalifikace.

Kvalifikační dohoda

Pokud zaměstnanec potřebuje k výkonu své práce vyšší kvalifikaci, má zaměstnavatel možnost uzavřít s ním tzv. kvalifikační dohodu (§ 234 a 235 ZP), a to bez ohledu na výši nákladů. Obsahem kvalifikační dohody je zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a také stabilizační závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu (nejdéle však po dobu 5 let). Jestliže zaměstnanec úplně nebo zčásti nesplní svůj stabilizační závazek, má povinnost nahradit zaměstnavateli vynaložené náklady (poměrnou část nákladů).

Ostatní plnění související se vzděláváním zaměstnance

V souvislosti se vzděláváním je zaměstnancům poskytována celá řada dalších plnění – některá jsou povinná, jiná jsou dobrovolná.

Sjednané zaměstnanecké benefity

Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci v souvislosti se vzděláváním peněžní plnění sjednané např. v kolektivní smlouvě nebo stanovené vnitřním předpisem (např. na učebnice a jiné pomůcky), bude se v jeho případě ve většině případů jednat o daňově účinný náklad podle bodu 5 § 24 odst. 2 písm. j) ZDP. Z hlediska zaměstnance je však přijaté peněžní plnění od zaměstnavatele příjmem, který podléhá dani ze závislé činnosti a odvodům zákonného pojistného.

Cestovní náhrady

Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci náhrady výdajů, které mu vzniknou při výkonu práce. To znamená, že zaměstnavatel je povinen vyplácet cestovní náhrady svým zaměstnancům vzniklé při zaškolení, zaučení, odborné praxi a při prohlubování kvalifikace. Cestovní náhrady do limitu stanoveného ZP pro neziskovou sféru nejsou předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti a nevstupují do vyměřovacích základů pro odvod zákonného pojistného. Cestovní náhrady nad limit vždy podléhají dani ze závislé činnosti a také vstupují do vyměřovacího základu pro odvod zákonného pojistného.

Zvýšení kvalifikace se však za výkon práce nepovažuje, a z toho důvodu zaměstnavatel není povinen zaměstnancům náhrady poskytovat. Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnanci v souvislosti se zvyšováním kvalifikace cestovní náhrady dobrovolně poskytnout, jedná se o příjem podléhající dani z příjmů ze závislé činnosti, který podléhá také odvodům zákonného pojistného.

 NahoruII. Vzdělávání budoucích zaměstnanců – motivační příspěvek

Další možností zaměstnavatele jak si zajistit kvalifikovanou pracovní sílu je poskytování motivačního příspěvku na vzdělávání budoucím zaměstnancům.

Daňový zákon zaměstnavateli umožňuje, aby do daňových nákladů zahrnul motivační příspěvek poskytnutý na základě smluvního vztahu žákovi nebo…