Ing. Zdeněk Morávek
Příjmy z reklamy a ze sponzoringu patří mezi poměrně časté případy
příjmů u organizací a představují často zajímavý doplňkový zdroj financování
potřeb organizace, pokud posuzujeme stranu příjmů či výnosů. Současně se mohou
výdaje na reklamu a propagaci vyskytnout i na straně nákladů příspěvkové
organizace, protože i tyto organizace mohou být v pozici zadavatele reklamy.
Proto se budeme podrobněji zabývat reklamou zejména z pohledu daně z příjmů a
zároveň z pohledu daňové uznatelnosti souvisejících nákladů či výdajů.
Nejdříve je vhodné blíže vymezit, co se rozumí reklamou a
sponzoringem. Oba pojmy jsou definovány v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci
reklamy, v platném znění. Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či
jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu
podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby,
pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo využití práv nebo závazků,
podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud tento zákon
nestanoví jinak. Komunikačními médii, kterými je reklama šířena, se
rozumějí prostředky umožňující přenášení reklamy, zejména periodický tisk a
neperiodické publikace, rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální mediální
služby na vyžádání, audiovizuální produkce, počítačové sítě, nosiče
audiovizuálních děl, plakáty a letáky.
Naopak sponzorováním se rozumí příspěvek poskytnutý s cílem
podporovat výrobu nebo prodej zboží, poskytování služeb nebo jiné výkony
sponzora. Sponzorem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která takový
příspěvek k tomuto účelu poskytne.
Sponzorování tak představuje také určitou formu reklamy, takže z
hlediska zdanění se bude jednat o stejný případ a stejný režim, jaké se
vztahují na reklamní příjmy. Sponzorování tak nelze v žádném případě zaměňovat
či ztotožňovat s dary a darováním jako bezplatným přenecháním určitého
majetku.
Reklama je zpravidla poskytována na základě smlouvy o reklamě,
která však není v našem právním řádu konkrétně upravena, proto se uzavírá jako
smlouva nepojmenovaná (inominátní) podle § 51 občanského zákoníku nebo § 269 občanského zákoníku. K tomu je ale
nutné doplnit, že tyto zákony budou k 1. 1. 2014 zrušeny, proto bude nutné
postupovat zejména podle nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.).
-
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění
-
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, v platném znění
-
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (do
31. 12. 2013)
-
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (od 1.
1. 2014)
-
Vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá
ustanovení zákona o účetnictví pro vybrané účetní jednotky, v platném znění
-
Pokyn GFŘ D-6 k jednotnému postupu při uplatňování některých
ustanovení zákona o daních z příjmů
V případě příjmů z reklamy budou výnosy účtovány na účet 602 jako
výnosy z prodeje služeb, a to souvztažně s účtem 311 – Odběratelé. Příjmy z
reklamy budou zpravidla součástí doplňkové či jiné činnosti, a navíc, jak je
uváděno dále, jsou u příspěvkových organizací vždy předmětem daně z příjmů,
takže je nutné tyto příjmy účtovat odděleně, nejlépe na samostatný analytický
účet.
V případě "pronájmů“ části fasády či části plotu jako reklamní
plochy, části chodby na umístění reklamního panelu atd. se někdy lze setkat s
účtováním na účet 603 – Příjmy z pronájmu. V tomto případě se domníváme, že se
nejedná o pronájem, ale o poskytnutí práva využití věci, proto by i v tomto
případě mělo být účtováno na účet 602.
Příklad 1
Příspěvková organizace na základě smlouvy poskytne místnímu
podnikateli reklamní služby, které spočívají v možnosti umístit reklamní panel
podnikatele na kulturní akci pořádané touto organizací. Za poskytnutí této
služby je fakturována dohodnutá cena 26 000, – Kč.
Tabulka 1
V případě pořizování reklamních služeb budou související náklady
účtovány jako ostatní služby, tj. na nákladový účet 518. Určitě bude vhodné
analyticky odlišit, zda se jedná o náklady daňově uznatelné či neuznatelné.
Příklad 2
Příspěvková organizace, střední škola, pořídí na propagační
výstavu středních škol od reklamní společnosti letáky propagující vzdělávací
nabídku této střední školy. Za výrobu letáků je dohodnuta smluvní cena 8 000, –
Kč.
Tabulka 2
Závěrem je ale vhodné konstatovat, že účetní předpisy konkrétně
nestanoví způsob účtování ani pro příjmy z reklamy, ani pro náklady související
s pořízením reklamních, propagačních služeb apod.
Jak vyplývá z § 18 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, v platném znění (dále jen "ZDP“), v případě poplatníků,
kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, jsou příjmy z reklam
vždy předmětem daně, a to bez ohledu na další skutečnosti, tedy např. i bez
ohledu na to, zda reklamní činnost bude součástí hlavní či doplňkové (jiné)
činnosti.
Příklad 3
Příspěvková organizace má jako jeden z okruhů doplňkové
činnosti vymezenou ve zřizovací listině volnou živnost Reklamní činnost,
marketing a mediální zastoupení. V rámci této činnosti uzavřela příspěvková
organizace smlouvu o reklamě se společností ČEZ, na jejímž základě získala
částku 100 000, – Kč, a to protihodnotou za reklamní činnosti stanovené ve
smlouvě – prezentaci společnosti při kulturních a sportovních akcích pořádaných
organizací, umožnění umístění reklamních materiálů a tabulí v prostorách
organizace a uvedení společnosti jako partnera organizace na webových stránkách
a dalších materiálech příspěvkové organizace.
Částka 100 000, – Kč bude představovat zdanitelný příjem
příspěvkové organizace, v tomto případě příjem z doplňkové činnosti.
Příklad 4
Příspěvková organizace v rámci hlavní činnosti, kterou je
zajišťování a organizace kulturních akcí a kulturní činnosti, provádí také
reklamní činnosti. Hlavní činnost je celkové ztrátová, takže příjmy z ní nejsou
předmětem daně v souladu s § 18 odst. 4 písm. a) ZDP. Příjmy z
reklamy jsou ale výjimkou, jedná se o příjmy, které jsou předmětem daně vždy a
i za této situace budou součástí základu daně.
Pokud příjmy z reklamy či ze sponzoringu budou vždy předmětem daně,
potom samozřejmě platí, že daňově uznatelné budou také související daňové
náklady. Je nutné postupovat podle obecných zásad daňové uznatelnosti
souvisejících nákladů, tedy zejména podle § 24 a § 25 ZDP.
Příklad 5
Ředitel příspěvkové organizace používá své soukromé vozidlo
také pro služební účely, v té souvislosti jsou mu potom vypláceny cestovní
náhrady. Jednou ze služebních cest byla také návštěva akciové společnosti za
účelem uzavření smlouvy o reklamě. V rámci jednání o smlouvě pozval ředitel
příspěvkové organizace ředitele a.s. na společný oběd, který uhradil z
prostředků příspěvkové organizace. Jednou z reklamních činností pro tuto a.s.
potom byla výroba reklamních letáků.
Při posuzování daňové uznatelnosti souvisejících nákladů bude
příspěvková organizace postupovat v souladu s principy a zásadami stanovenými
zejména v § 24 a § 25 ZDP. To znamená, že náhrada
cestovních výdajů bude daňovým nákladem v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, výdaje
na oběd budou daňově neuznatelné v souladu s § 25 odst. 1 písm. t) ZDP a náklady
na výrobu reklamních letáků budou daňově uznatelné v souladu s § 24 odst. 1 ZDP.
V souvislosti s reklamou a se sponzorováním je nutné zmínit se také
o darování a darech, protože v praxi někdy dochází k záměně těchto dvou
skutečností. Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje
obdarovanému, který dar nebo slib přijímá. Základním znakem daru je tak
bezplatnost, tedy jednostrannost plnění. Dárce něco poskytuje a nic za to
nedostává. Z pohledu daně z příjmů je potom zásadní, že dar není předmětem daně
z příjmů, protože je předmětem daně darovací. Ovšem toto pravidlo by mělo
platit pouze do konce roku 2013, od roku 2014 by mělo dojít k podřazení
bezúplatných plnění včetně darů pod daň z příjmů a daň darovací by měla být
zrušena.
Naopak reklama či sponzoring je dvoustranný právní vztah, kdy jedna
strana poskytuje reklamní služby, služby podpory prodeje či jiné obdobné
činnosti a druhá strana jí za tyto služby poskytuje finanční prostředky, v
žádném případě se nejedná o bezúplatné poskytování. Je tedy zjevné, že záměna
těchto právních skutečností může přinést nepříjemné daňové dopady.
Příklad 6
Příspěvková organizace, střední škola, která pořádá maturitní
ples, uzavřela darovací smlouvu s místním podnikatelem na částku 15 000, – Kč.
V darovací smlouvě bylo uvedeno, že dar bude poskytnut na financování výdajů
spojených s maturitním plesem. Škola se zavázala, že podnikatele jako svého
sponzora uvede na pozvánkách na ples a zmíní jej také při moderování
plesu.
V tomto případě nelze částku 15 000, – Kč považovat za dar, a
to bez ohledu na skutečnost, že byla uzavřena darovací smlouva. V tomto případě
podnikatel neposkytuje peníze bezplatně, ale dostává za ně reklamní služby,
takže se nemůže jednat o dar, který není předmětem daně z příjmů, jedná se o
příjmy z reklamy, které jsou vždy předmětem daně.
NahoruPO jako zadavatel reklamy
Příjmy z reklamy či ze sponzoringu jsou jedna stránka věci, ale
příspěvková organizace může být stejně tak v pozici zadavatele této reklamy,
tedy v pozici, že bude výdaje či náklady na reklamu vynakládat a bude nutné
posoudit, zda se jedná o náklady, které jsou daňově uznatelné. Problematika
daňových nákladů v souvislosti s reklamou patří k těm složitějším, a to zejména
z toho důvodu, že tyto náklady nejsou přímo specificky upraveny v § 24 odst. 2 ZDP a je tedy nutné
postupovat podle obecné úpravy § 24 odst. 1 ZDP. Pravdou je, že na
tyto výdaje se správci daně s oblibou zaměřují, a tak je nutné počítat s tím,
že daňový subjekt bude muset být schopen dobře prokázat, že se jedná o výdaje
na dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů, a zejména to, že se
příslušná reklama opravdu uskutečnila.
V případě příspěvkových organizací bude platit pravidlo, že výdaje
na reklamu bude možné uznat jako daňové pouze v případě, kdy tyto výdaje
souvisejí se zdanitelnými příjmy, tj. jako součást doplňkové či jiné činnosti,
případně ziskové hlavní činnosti. V souladu s § 24 odst. 3 ZDP totiž platí, že u
neziskových poplatníků se jako výdaje (náklady) uznávají pouze výdaje
vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, které jsou předmětem daně.
A obdobně, v souladu s § 25 odst. 1 písm. i) ZDP za výdaje
(náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely
nelze uznat výdaje (náklady) vynaložené na příjmy, které nejsou předmětem daně,
na příjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně.
Příklad 7
Příspěvková organizace, střední škola zřízená krajem, pořídila
propagační letáky pro účely náboru žáků na základních školách a na výstavy
středních škol.
V tomto případě se jedná o náklady v rámci hlavní činnosti
organizace, z nichž plynoucí příjmy pravděpodobně nebudou předmětem daně, navíc
je pravděpodobné, že se jedná o výdaje (náklady), které budou financovány z
příspěvku na provoz a jako takové budou muset být vyjmuty ze základu
daně.
Příklad 8
Příspěvková organizace, střední škola zřízená krajem, poskytuje
v rámci doplňkové činnosti počítačové kurzy ECDL. Za účelem propagace
poskytování těchto služeb škola pořídí propagační materiály a letáky.
V tomto případě se jedná o náklady, které jsou součástí
doplňkové činnosti, a jsou tedy vynakládány za účelem dosažení zdanitelných
příjmů, příjmy z doplňkové činnosti jsou vždy součástí základu daně. Z toho
důvodu se jedná o daňově uznatelný náklad.
V případě takovýchto, na dokazování komplikovaných, nákladů, je
vhodné upozornit na související judikaturu. Z pohledu prokazování samotného
uskutečnění reklamy lze upozornit na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR
sp. zn. 7 Afs 112/2008-64 ze dne 11. 12. 2008. V daném případě daňový subjekt
předložil formálně bezvadné doklady, fotodokumentaci o uskutečněné reklamní
činnosti, navrhl svědky i další důkazy, ale přesto neuspěl. Problém byl zejména
v tom, že dodavatelé jako svědci svá plnění popírali nebo byli nekontaktní, pro
správce daně tak bylo zjevně jednodušší doměřit daň a sankcionovat daňový
subjekt, který byl kontaktní a navíc disponoval majetkem, ze kterého bylo možné
doměřenou daň uhradit. Daňový subjekt nakonec neuspěl ani v soudním řízení,
zejména z důvodu neunesení důkazního břemene, a to i přes výše uvedené bezvadné
doklady, smlouvy a fotodokumentaci, ze které vyplývalo, že reklamní služby byly
skutečně provedeny.
Z odůvodnění rozsudku: "Krajský soud tyto důkazy vyhodnotil a
dospěl k závěru, že provedené výslechy bývalých jednatelů firem, které měly pro
stěžovatele zhotovit a instalovat reklamu, neprokázaly, že byla provedena právě
těmito firmami. Tito svědci, s výjimkou P. S., jednoznačně popřeli, že by
uzavřeli předmětné smlouvy o zhotovení a instalaci reklamy. Svědek P. S. sice
uzavření předmětné smlouvy nezpochybnil, ale ani výslovně nepotvrdil a na
ostatní otázky správce daně odpovídal, že si nevzpomíná. Za této situace pak
hodnocení výpovědi tohoto svědka krajským soudem jako velmi obecné a
nepřesvědčivé, který si nepamatoval ani na základní okolnosti daného obchodního
případu, odpovídá zásadám hodnocení důkazů.“
NSS dále uvedl, že krajský soud při svém rozhodování, shodně s
finančním ředitelstvím dovodil, že předložené listinné důkazy včetně
fotodokumentace jsou bez dalšího nedostatečné pro přijetí závěru o prokázání
souladu stěžovatelem uplatněných výdajů s ustanovením § 24 odst. 1 zákona o daních z
příjmů. Oprávněnost zahrnutí předmětných výdajů za reklamu tedy
nebyla prokázána žádnými relevantními důkazy. S takovým závěrem se Nejvyšší
správní soud zcela ztotožňuje. Poukazuje při tom i na právní názor vyslovený v
rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č.j. 5 Afs 147/2004-89, (uveřejněný pod č.
618/2005 Sbírky rozhodnutí NSS), v němž vyslovil, že:
-
Účetní doklad vystavený jinou osobou než tou, která ve
skutečnosti plnění uskutečnila, nemůže být relevantním důkazem; na "pravosti“
takového důkazního prostředku nemůže ničeho změnit ani žádná svědecká výpověď,
ani znalecký posudek. Prokazování uskutečnění daňového…