Nález 53/1997 SbNU, sv.8, K projevu vůle při občanskoprávních úkonech
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 53
II. ÚS 28/96
K projevu vůle při občanskoprávních úkonech
Náležitostí vůle jednající osoby je svoboda a vážnost při jejím projevu při zachování absence omylu a tísně. V občanském právu tyto dvě stránky vůle nelze zkoumat odděleně, protože ač jsou z teoretického hlediska oba atributy vůle rovnocenné, pro možnost posouzení náležitostí právního úkonu je rozhodující svoboda projevu vůle.
Nález
Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 14. května 1997 sp. zn. II. ÚS 28/96 ve věci ústavní stížnosti V.H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 17. 11. 1995 sp. zn. 7 Cdo 74/94 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 27. 9. 1993 sp. zn. 14 Co 407/93 o neplatnosti darovací smlouvy.
I. Výrok
Ústavní stížnost se zamítá.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 11. 1995 čj. 7 Cdo 74/94-202, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 1993 čj. 14 Co 407/93-179 a uvádí, že oběma shora citovanými rozsudky bylo porušeno její základní právo uvedené v článku 11 odst. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), když oba soudy neposkytly ochranu jejím právům a porušily tím její právo vlastnit majetek.
Stěžovatelka se žalobou k Okresnímu soudu v Klatovech domáhala určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 19. 8. 1985, podle níž stěžovatelka (dříve žalobkyně) bezúplatně převedla vlastnictví id. 3/4 domu čp. 309/III, katastrální území a obec K., spolu se 3/4 stavební parcely číslo 1219 a parcely čp. 1309/3 zahrada, rovněž vše v katastrálním území K., na vedlejšího účastníka.
Stěžovatelka byla v době darování státní občankou Brazílie, kde měla trvalý pobyt a k darování ideálních 3/4 nemovitosti přistoupila za situace, kdy jí byl ze strany úřadů ČSSR znemožněn vstup do republiky a kdy se důvodně obávala o zachování svého vlastnictví k uvedeným nemovitostem, neboť jak její osoba, tak i její vlastnická práva v Československu byla předmětem šetření orgánů StB.
K darování přistoupila poté, co byla ujištěna otcem vedlejšího účastníka, který ji jako zmocněnec zastupoval při podpisu darovací smlouvy, že poté, co pomine nebezpečí mocenského zásahu orgánů ČSSR do jejích majetkových práv, bude jí vlastnictví k nemovitostem navráceno.
Okresní soud v Klatovech, uvádí stěžovatelka, pak správně dovodil, že darovací smlouva je neplatná, neboť se jedná o projev vůle, který nevyhovuje všem náležitostem stanoveným § 37 občanského zákoníku (nebyl učiněn svobodně a vážně) a stěžovatelce nebyly osvětleny všechny právní důsledky s tímto právním úkonem spojené.
Krajský soud v Plzni naproti tomu v odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že v případě darovací smlouvy se nemohlo jednat o nedostatek svobody vůle, když fyzické donucení nepřicházelo v úvahu a okolnosti, které předcházely uzavření smlouvy lze podřadit pod stav tísně, který neznamená nedostatek svobodné vůle, a proto tento právní úkon nelze považovat za neplatný. Krajský soud popřel rovněž možnost nedostatku vážnosti při projevu tohoto úkonu, protože tím by zároveň stěžovatelka popřela možnost vyvodit takové právní…
