č. 3719/2018 Sb. NSS, Daň z příjmů: sleva na dani; zaměstnávání osob se zdravotním postižením
č. 3719/2018 Sb. NSS
Daň z příjmů: sleva na dani; zaměstnávání osob se zdravotním postižením
k § 35 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném ke dni 12. 8. 2015
I. Primárním účelem slevy na dani dle § 35 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je motivovat zaměstnavatele k zaměstnání osob se zdravotním postižením, nikoliv kompenzovat daňovému subjektu snížené výnosy a zvýšené náklady vzniklé zaměstnáváním zdravotně postižených osob.
II. Vzhledem k tomu, že sleva na dani dle § 35 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, není snížením daňového základu, ale je slevou na vlastní daňové povinnosti poplatníka, není vázána pouze na příjmy plynoucí ze samostatné výdělečné činnosti, při které poplatník zaměstnává osoby se zdravotním postižením.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, čj. 22 Af 86/2015-43)
Věc: Mgr. Jan K. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů.
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj doměřil žalobci v rozhodnutí ze dne 17. 12. 2014 daň z příjmů fyzických osob ve výši 309 825 Kč a uložil povinnost uhradit penále ve výši 61 965 Kč.
Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 8. 2015 zamítl a potvrdil rozhodnutí správce daně. Žalobce se proto domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Brně, jenž usnesením ze dne 26. 10. 2015, čj. 31 Af 48/2015-18, věc postoupil místně a věcně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě.
Žalobce namítal zejména nesprávné právní posouzení věci spočívající v chybném výkladu a následné aplikaci § 35 zákona o daních z příjmů, a dále nesprávnost posouzení skutkového stavu. Žalobci bylo neoprávněně vytýkáno, že práce vykonávaná zdravotně postiženými zaměstnanci nemá žádnou souvislost s výnosy, vůči nimž bylo uplatňováno daňové zvýhodnění. Dle žalobce není relevantní, na jakých konkrétních činnostech se postižení zaměstnanci aktivně podíleli; postačující je skutečnost, že v daném období u žalobce působili. Postižení zaměstnanci vykonávali v dotčeném období svěřenou činnost neprodukující sice tou dobou žádný výnos, avšak podíleli se na činnosti, z níž měl pro žalobce vyplývat výnos v budoucnu. Žalobce uzavřel, že ve vazbě k podílu na výnosu nelze takto restriktivně zkoumat činnosti jednotlivých zaměstnanců, jelikož by tímto byla diskvalifikována nevýnosová činnost zaměstnanců, na níž by nebylo možné aplikovat daňové zvýhodnění, přestože vytváří zázemí pro výnosovou aktivitu žalobce.
Zákon nevylučuje postup, jímž žalobce uplatnil předmětnou daňovou výhodu na příjem ze závislé činnosti, a nikoliv na příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti, v rámci níž zaměstnává osoby zdravotně postižené. Závislá i samostatná činnost jsou navzájem provázány, kdy bez příjmů, možností a kontaktů ze závislé činnosti by nemohla být realizována žalobcova podnikatelská činnost, navíc se stále jedná o jeden a ten samý daňový subjekt. Pokud by tedy úmyslem zákonodárce bylo aplikovat daňové zvýhodnění pouze ve vztahu k samostatné činnosti, v níž dochází k zaměstnávání postižených osob podílejících se svou činností na výnosech žalobce, musí být zákonem takový postup stanoven; v…
