Zaměstnanci - roční zúčtování daně

Zaměstnanci – roční zúčtování daně

Ing. Zdeněk Morávek

 NahoruPojem

Poplatník, který ve zdaňovacím období pobíral příjmy ze závislé činnosti (dále jen "ZČ"), může po skončení zdaňovacího období (kalendářního roku) požádat plátce daně – zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování. O roční zúčtování je možné žádat v písemné podobě, ale i elektronicky např. ve vnitropodnikovém elektronickém systému. O roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti může požádat v termínu do 15. 2. následujícího kalendářního roku každý zaměstnanec, který:

• měl v kalendářním roce příjmy jen od jednoho zaměstnavatele,

• pobíral příjmy od více zaměstnavatelů, ale jednotlivé zaměstnavatele ve zdaňovacím období měl postupně za sebou,

• podepsal u všech těchto zaměstnavatelů prohlášení k dani, a to do 30 dnů po vstupu do zaměstnání (každoročně pak nejpozději do 15. února),

• nepodal nebo není povinen podat daňové přiznání.

Zaměstnanci, který opomene požádat o roční zúčtování záloh, zaměstnavatel roční zúčtování sám, z vlastní iniciativy, neprovede. Součástí žádosti o roční zúčtování záloh je sdělení zaměstnance zapracované přímo v tiskopisu, kterým zaměstnanec potvrzuje pravdivost a úplnost údajů uvedených v této žádosti. Předmětem ročního zúčtování nejsou příjmy, které jsou zdaňovány zvláštní sazbou podle § 36 ZDP, tyto příjmy se považují již za zdaněné a pokud zaměstnanec chce tyto příjmy zahrnout do svého zdanění, může tak učinit pouze prostřednictvím daňového přiznání v souladu s úpravou § 36 odst. 6 ZDP.

Roční zúčtování nelze provést fyzické osobě, která je povinna podat daňové přiznání. Jde o případy:

• poplatník měl zdanitelné příjmy zdaněné zálohovou daní současně od více zaměstnavatelů,

• poplatník uplatňuje snížení základu daně o hodnotu daru poskytnutého do zahraničí,

• poplatník, který má ve zdaňovacím období příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP a mimo to i příjmy podle § 7 až 10 ZDP vyšší než 20 000 Kč (kromě příjmů osvobozených a příjmů zdaněných zvláštní sazbou daně),

• poplatník není rezidentem ČR, je rezidentem členského státu EU nebo EHS a chce uplatnit nezdanitelné části základu daně, slevy na dani, daňové zvýhodnění,

• poplatník pobíral ve zdaňovacím období příjmy v ČR i příjmy ze zahraničí (s výjimkou případu, kdy poplatníkovi plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění),

• poplatníkovi byly vyplaceny dlužné mzdy za předcházející zdaňovací období,

• poplatník, kterému v rámci navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří vznikl příjem podle § 6 ZDP, jedná se o případy porušení podmínek u produktů vymezených v § 15a ZDP,

• poplatník zavinil nedoplatek na dani a zaměstnavatel tuto skutečnost oznámil správci daně.

 NahoruSlevy na dani a roční zúčtování

Zaměstnancům se snižuje v průběhu zdaňovacího období vypočtená záloha na daň z příjmů ze ZČ o hodnotu slevy na dani podle § 35ba ZDP. V případě, že zaměstnanec v průběhu zdaňovacího období některou ze slev neuplatňoval, o slevu nepřijde, protože si ji může uplatnit při ročním zúčtování daně.

Slevy na dani pro rok 2024

Poznámka:

S účinností od roku 2024 došlo na základě zákona č. 349/2023 Sb., ke zrušení slevy na studenta a slevy za umístění dítěte.

Sleva na poplatníka

O uplatnění této slevy v průběhu zdaňovacího období žádá zaměstnanec podpisem v části I prohlášení k dani, a to nejpozději do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání, každoročně pak do 15. 2. následujícího kalendářního roku.

V případě, že poplatník nastoupil do zaměstnání v průběhu roku (po rodičovské dovolené, byl evidován na úřadu práce, zaměstnán jako brigádník apod.), podepsal prohlášení, bude mu měsíčně snižována vypočtená záloha na daň o hodnotu měsíční slevy – 2 570 Kč. Při ročním zúčtování daně se vždy sleva na poplatníka uplatňuje v plné výši, tj. v částce 30 840 Kč.

Sleva na vyživovanou manželku/ manžela

Při uplatnění této slevy musejí být splněny dvě podmínky:

• Manželka/manžel musí žít s poplatníkem a vyživovaným dítětem poplatníka, které nedovršilo věku 3 let, ve společně hospodařící domácnosti. Podle § 21e odst. 4 ZDP se společně hospodařící domácností pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

• Nesmí mít vlastní příjem ve zdaňovacím období vyšší než 68 000 Kč. Co se zahrnuje do vlastního příjmu, vymezuje kromě § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP také pokyn GFŘ D-59 (v části k § 35ba), kde jsou tyto příjmy detailněji vyjmenovány.

Pro účely slevy na manžela se za vyživované dítě poplatníka nepovažuje vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, není-li v péči těchto osob, která nahrazuje péči rodičů.

Do vlastního příjmu manžela (manželky) se zahrnují veškeré příjmy s výjimkou příjmů výslovně uvedených v § 35bb odst. 4 ZDP, tedy s výjimkou:

• dávek osobám se zdravotním postižením, pomoci v hmotné nouzi, státní sociální podpory a pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,

• příspěvků na péči a na sociální služby,

• státních příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, státních příspěvků na doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření a státní podpory podle zákona upravujícího stavební spoření,

• stipendií poskytovaných studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,

• příjmů plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona upravujícího sociální služby, který je od daně osvobozen,

• příjmů, které vznikly jako důsledek porušení podmínek osvobození příjmu nebo uplatnění nezdanitelné části základu daně, a

• příjmů, které plynou druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považují za příjem druhého z manželů v případě manželů, kteří mají společné jmění manželů.

Do vlastního příjmu manžela (manželky) se zahrnují příjmy dosažené v daném zdaňovacím období, tj. od 1. ledna do 31. prosince daného kalendářního roku,

U manželů, kteří mají majetek ve společném jmění, se dále do vlastního příjmu manžela (manželky) pro účely slevy podle tohoto písmene nezahrnuje příjem, který plyne druhému z manželů (např. nemovitá věc ve společném jmění manželů je vložená do obchodního majetku podnikajícího manžela a případný příjem z nájmu této nemovité věci se zdaňuje u manžela, který má nemovitou věc vloženou do obchodního majetku – viz § 7 ZDP); příjem, který se pro účely daně z příjmů považuje za příjem druhého z manželů (např. příjmy z nájmu nemovité věci ve společném jmění manželů), se zdaňuje jen u jednoho z nich (viz § 9 odst. 2 ZDP nebo příjem z prodeje nemovité věci nezahrnuté v obchodním majetku, se rovněž zdaňuje jen u jednoho z nich – viz § 10 ZDP).

Pokud je vyživovaná manželka/manžel držitelem průkazu ZTP/P zvyšuje se sleva na dvojnásobek, tj. na částku 49 680 Kč ročně.

Nárok na uplatnění slevy na vyživovanou manželku/manžela se, na rozdíl od ostatních slev na dani, uplatňuje v ročním zúčtování. Důvodem je skutečnost, že dopředu nelze odhadnout, zda příjmy vyživované osoby nepřesáhnou za kalendářní rok hranici 68 000 Kč.

Základní a rozšířená sleva na invaliditu, držitel průkazu ZTP/P

Základní sleva na invaliditu činí 2 520 Kč. V případě nesplnění podmínky po celý rok se výše krátí dle odst. 3 na 1/12 částky za každý měsíc, na jehož počátku je podmínka splněna.

Základní slevu na invaliditu lze počínaje rokem 2018 uplatnit již od okamžiku, kdy je poplatníkovi invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně přiznán. Podle § 86 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. orgán rozhodující o přiznání invalidního důchodu uvádí v rozhodnutí vždy, o jaký stupeň invalidity se jedná, den vzniku invalidity nebo den, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.

Podle § 61a zákona č. 155/1995 Sb. ve věku 65 let zaniká nárok na invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu tohoto invalidního důchodu a starobního důchodu. Od 60 let věku může invalida požádat ČSSZ, aby mu byl invalidní důchod nahrazen starobním důchodem. Slevu na invaliditu může důchodce uplatnit, i když požádá, aby invalidní důchod byl nahrazen starobním důchodem. Citovaný § 61a stanoví, že nárok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let; tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod. Starobní důchod, na který vznikl nárok, náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Nárok na starobní důchod nevylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3 zákona č. 155/1995 Sb., pro účely souběhu nároků na výplatu důchodů podle § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. se na starobní důchod, na který vznikl nárok, hledí jako na dosavadní invalidní důchod.

Rozšířená sleva na invaliditu činí 5 040 Kč, a v případě nesplnění podmínek po celý rok se výše krátí dle odst. 3 na 1/12 částky za každý měsíc, na jehož počátku je podmínka splněna.

Rozšířenou slevu na invaliditu lze počínaje rokem 2018 uplatnit již od okamžiku, kdy je poplatníkovi invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně přiznán.

Za jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je invalidita poplatníka ve třetím stupni, se považuje podle § 50 odst. 2 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb. vdovský (vdovecký) důchod, na který má invalidní vdova (vdovec) ve třetím stupni nárok i po uplynutí jednoho roku od smrti manžela (manželky).

Podmínka poskytnutí slevy na držitele průkazu ZTP/P je počínaje rokem 2018 vázána na okamžik přiznání statusu zdravotního postižení s nárokem na výhody plynoucí z držby průkazu ZTP/P. Nárok na průkaz ZTP/P je určen § 34 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. a mají jej osoby se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra.

Výše slevy činí 16 140 Kč, a v případě nesplnění podmínek po celý rok se výše krátí dle odst. 3 na 1/12 částky za každý měsíc, na jehož počátku jsou podmínky splněny.

Daňové zvýhodnění na dítě

Zaměstnanec má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie, EHP. Společně hospodařící domácnost je vymezena v § 21e odst. 4 ZDP jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Pro rok 2024 činí výše daňového zvýhodnění:

• na jedno dítě 15 204 Kč ročně,

• na druhé dítě 22 320 Kč ročně,

• na třetí a každé další dítě 27 840 Kč.

Ustanovení § 35c odst. 1 ZDP stanoví, že vypočtená daň se nejdříve sníží o slevy z titulu zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností, slevy na dani pro poplatníky fyzické osoby vymezené v § 35ba ZDP, a až takto sníženou daň dále sníží o daňové zvýhodnění na vyživované děti.

Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Jaká z těchto alternativ bude uplatněna, záleží na poměru mezi výší daňového zvýhodnění a vypočtenou daní. Pokud je vypočtená daň vyšší než daňové zvýhodnění, uplatní se sleva na dani. Pokud je vypočtená daň nulová, představuje celé daňové zvýhodnění daňový bonus a sleva na dani se tak neuplatní. Pokud je vypočtená daň nižší než daňové zvýhodnění, do výše vypočtené daně se jedná o slevu na dani a část daňového zvýhodnění převyšující vypočtenou daň představuje daňový bonus. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč.

Mimořádnou důležitost má vymezení toho, jaké dítě se považuje za vyživované. Za vyživované dítě poplatníka se považuje:

• dítě vlastní,

• osvojenec,

• dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, za které se považuje dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu,

• dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči, tedy dítě po zániku pěstounské péče, jestliže dítě nadále žije ve společně hospodařící domácnosti se svým bývalým pěstounem,

• dítě druhého z manželů,

• vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, pokud jeho rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit. V tomto případě je tedy podmínkou jednak společně hospodařící domácnost prarodiče a vnuka, ale také absence dostatečných příjmů rodičů, ze kterých by mohli daňové zvýhodnění uplatnit. Samozřejmým předpokladem je ale skutečnost, že dostatečné příjmy má prarodič, jinak nelze daňové zvýhodnění uplatnit ani v tomto případě.

Z výše uvedeného vyplývá, že možnost uplatnění daňového zvýhodnění se bez dalšího nevztahuje na případ druh – družka, kdy druh nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na dítě družky, i když spolu s dítětem žije ve společně hospodařící domácnosti. Zák. o daních z příjmů umožňuje uplatnit daňové zvýhodnění pouze poplatníkovi, který je v přímém příbuzenském vztahu k vyživovanému dítěti, jiné případy, než výše uvedené úprava nepřipouští.

Kromě podmínky vztahu poplatníka k vyživovanému dítěti, který je založen výše uvedenými přímými příbuzenskými vztahy nebo rozhodnutím příslušného orgánu, musí být dále splněna podmínka ekonomické závislosti dítěte na poplatníkovi uplatňující daňové zvýhodnění. Ekonomická závislost je vyjádřená tím, že se buď jedná o dítě nezletilé, nebo o dítě zletilé, které ale současně studuje, případně jej omezuje v jeho vlastní ekonomické činnosti nepříznivý zdravotní stav. Je ale potřeba zdůraznit, že této ekonomické závislosti není na překážku jakýkoliv příjem dítěte, který třeba může vést i k tomu, že dítě bude na rodičích fakticky ekonomicky nezávislé.

Nezletilost a zletilost je dána § 30 OZ s tím, že zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Pokud se jedná o dítě nezletilé, tedy dítě do dovršení osmnáctého roku věku, zák. o daních z příjmů nestanoví žádné další podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění, tedy např. je možné uplatnit daňové zvýhodnění na dítě, které nestuduje střední školu (při splnění ostatních podmínek).

V případě zletilého dítěte je situace o hodně složitější. Daňové zvýhodnění lze uplatit až do dovršení věku 26 let dítěte, to znamená, že naposledy lze uplatnit daňové zvýhodnění za kalendářní měsíc (a tedy poměrnou část daňového zvýhodnění za zdaňovací období), ve kterém zletilé dítě dovrší věk 26 let. Současně se musí jednat o dítě, kterému není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, v opačném případě se předpokládá, že toto dítě je ekonomicky zajištěno pobíráním tohoto důchodu.

Ustanovení § 35d ZDP upravuje nárok na měsíční daňové zvýhodnění na dítě, § 35c ZDP nárok na roční daňové zvýhodnění na dítě. Ve vztahu k ročnímu zúčtování daně se budeme zabývat formou uplatnění této slevy podle § 35c ZDP.

Daňové zvýhodnění mohou během zdaňovacího období uplatňovat postupně – nikdy ne současně – oba rodiče. V případě, že poplatník nevyživuje v domácnosti dítě po celý rok, náleží mu daňové zvýhodnění ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky přítomnosti dítěte v domácnosti splněny. Výjimkou, kdy tato podmínka nemusí být dodržena, je:

• narození dítěte,

• osvojení nezletilého dítěte, nebo převzetí dítěte do pěstounské péče,

• začátek soustavné přípravy zletilého dítěte na budoucí povolání.

Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 nebo 7 ZDP alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené, příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně s výjimkou příjmů, u nichž se uplatní postup dle § 36 odst. 6 nebo 7 ZDP a příjmy, které jsou podle § 38f ZDP vyjmuty ze zdanění.

Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud jeho výše činí alespoň 50 Kč.

Postup při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění je upraven v § 35d odst. 6 ZDP. Nejdříve bude daň snížena o slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, tedy o slevy vymezené v § 35ba ZDP. Do výše zbývající části daně bude poskytnuto daňové zvýhodnění formou slevy na dani. Pokud je nárok na daňové zvýhodnění vyšší než takto vypočtená daň, má poplatník nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou daňového bonusu. Aby ale mohl být poplatníkovi daňový bonus vyplacen, musí být v tomto případě dosažena alespoň minimální výše příjmů, a to ve výši šestinásobku minimální mzdy. Tyto příjmy představují úhrn příjmů poplatníka ze závislé činnosti od všech plátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž mu plátce daně provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Opět tedy zák. o daních z příjmů stanovuje požadavek na nějakou minimální výši určitých příjmů, aby mohl být daňový bonus poskytnut a vyplacen.

Pokud se následně při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění ukáže, že poplatník tuto minimální částku příjmů nedosáhl, je důležité, že neztrácí zpětně nárok na daňové bonusy, které byly vyplaceny již dříve v měsících, ve kterých byla splněna podmínka výše příjmů ve výši alespoň poloviny minimální mzdy.

Podrobnější postup výpočtu při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, pokud se jedná o poplatníka uplatňujícího daňové zvýhodnění, upravuje § 35d odst. 7 ZDP. Roční zúčtování bude provedeno tak, že nejdříve bude daň snížena o slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, a pak bude vypočtena částka daňového zvýhodnění náležející poplatníkovi formou slevy na dani a daňového bonusu.

Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění má tři kroky. V prvním se porovná daň snížená o slevu na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob a o slevu na dani z titulu daňového zvýhodnění s úhrnem zálohově sražené daně a vypočte rozdíl na dani. Ve druhém kroku se porovná daňový bonus s úhrnem již vyplacených měsíčních daňových bonusů a vypočte rozdíl na daňovém bonusu. Ve třetím kroku potom dochází k zúčtování těchto rozdílů podle konkrétní situace, tedy o nevyplacenou nebo přeplacenou částku na daňovém bonusu bude upravena výše vypočteného přeplatku na dani po slevě.

§ 35d odst. 8 ZDP upravuje lhůtu, ve které má zaměstnavatel povinnost zaměstnanci vyplatit přeplatek na dani z ročního zúčtování záloh. Jestliže provedením ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění vznikne přeplatek na dani a doplatek na daňovém bonusu, potom jej zaměstnavatel jako plátce daně vyplatí poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období. Aby však došlo k vrácení, musí úhrnná výše doplatku ze zúčtování činit více než 50 Kč, jedná se o promítnutí zásady hospodárnosti uplatňované při správě daní.

Pokud z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění vznikne nedoplatek, plátce daně jej poplatníkovi nesráží, případný nedoplatek na dani se tedy v tomto případě nevybere.

 NahoruNezdanitelné části základu daně

Pouze v ročním zúčtování daně nebo v daňovém přiznání si může poplatník snížit základ daně o nezdanitelné části uvedené v § 15 ZDP, a to maximálně do výše základu daně. Od základu daně lze odečíst:

• bezúplatná plnění (dary),

• úroky z úvěrů,

• příspěvky daňově podporované produkty spoření na stáří.

Bezúplatná plnění (dary) – § 15 odst. 1 a 2 ZDP

Od základu daně lze odečíst úhrnnou hodnotu darů, která činí alespoň 1 000 Kč nebo přesáhne 2 % ze základu daně. Jedno z těchto dvou kritérií musí být vždy splněno. V úhrnu lze odečíst maximálně 15 % ze základu daně. Nicméně doplňme, aktuální informaci ze stránek MF ČR, podle které až do roku 2027 pokračuje zachování zvýšeného odpočtu darů na podporu Ukrajiny do výše 30 % základu daně z příjmů. Současně stále platí, že finanční dary pořadatelům sbírek na veřejně prospěšné účely, tedy např. na dary v souvislosti se zářijovými povodněmi, jsou ze zákona odečitatelné od základu daně při splnění zákonem stanovených podmínek, a to rovněž maximálně do výše 30 % základu daně. (návrh zákona se v současné době nachází před 3. čtením v Poslanecké sněmovně –  ST 727 . MF počítá s jeho přijetím tak, aby byl validní i pro zdaňovací období 2024).

Zaměstnanec musí při uplatnění nároku prokázat, že plnění je poskytnuto vymezeným subjektům na účely vyjmenované v § 15 ZDP. Oceněno je také bezúplatné plnění pro zdravotnické účely:

• hodnota jednoho odběru krve bezpříspěvkového dárce činí 3 000 Kč,

• hodnota odběru orgánu od žijícího dárce a hodnota jednoho odběru krvetvorných buněk se oceňuje částkou 20 000 Kč,

Bezúplatné plnění (dary) lze poskytnout také právnické nebo fyzické osobě se sídlem nebo bydlištěm na území jiného státu EU než ČR a také na území EHP.

Od základu daně lze hodnotu poskytnutých bezúplatných plnění odečíst v tom zdaňovacím období, ve kterém byla prokazatelně poskytnuta.

Pokyn GFŘ D-59 současně upřesňuje způsob prokazování plnění, přičemž uvádí: "Poskytnuté bezúplatné plnění prokáže poskytovatel dokladem, ze kterého musí být patrno, kdo je příjemcem bezúplatného plnění, hodnota bezúplatného plnění, předmět bezúplatného plnění, účel, na který bylo bezúplatné plnění poskytnuto, a datum poskytnutí."

Úroky z úvěrů – § 15 odst. 3 a 4 ZDP

Poplatníci mají dále možnost odečíst od základu daně úroky z hypotečního úvěru, bankovního úvěru, stavebního spoření a jiných úvěrů, kterými jsou např. překlenovací úvěr v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření, předhypoteční úvěr, doplňkový úvěr k hypotečním úvěrům aj. Tyto úvěry musejí být uzavřeny za účelem vyřešení bytových potřeb poplatníka. Úprava, která umožňuje uplatnění celé nebo části hodnoty úroku z úvěru poskytnutého na bytové potřeby, navazuje na úpravu § 4b ZDP, která vymezuje pojem bytové potřeby. Při prvním uplatnění nároku na odpočet musí zaměstnanec předložit mzdové účetní nebo správci daně (pokud podává daňové přiznání) úvěrové smlouvy. Na jejich základě se posuzuje, zda došlo ke splnění všech kritérií umožňujících uplatnění odečtu. Zákon upravuje i možnou kombinaci při použití takto financované bytové potřeby k dosahování příjmů ze samostatné činnosti nebo nájmu. V zásadě jde o úrok, který je buď snižující položkou základu daně, nebo je daňově účinným výdajem, resp. z hlediska daňového základu dojdeme ke shodné výši. Pokud např. poplatník pronajímá jednotku (byt), kterou pořídil formou hypotečního úvěru, a z jedné poloviny tento prostor využívá ke svému bydlení, má nárok na odečet poloviny z hodnoty zaplacených úroků z titulu pořízení bytové potřeby a druhou polovinu může uplatnit za podmínek § 9 ZDP jako standardní daňový výdaj k příjmům z pronájmu.

Úprava § 15 odst. 4 ZDP dále stanoví bližší pravidla pro uplatnění odpočtu úroků z úvěru. Účastníci smlouvy o úvěru se mohou rozhodnout, zda uplatní odpočet pouze jeden z nich nebo každý z nich, a to stejným dílem. Při tomto rozhodování je důležité, že se posuzují pouze osoby zletilé. Nezletilé osoby odpočet úroků uplatnit nemohou, a to ani v případě, že by byly účastníky smlouvy o úvěru, a bez ohledu na to, zda jim plynou příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob a jako poplatníci tuto daň platí.

Maximální hodnotu úrokového odpočtu ve výši 300 000 Kč ročně je nutné posoudit vždy i proporcionálně ve vztahu k počtu měsíců, resp. maximální odpočet připadající na jeden kalendářní měsíc, ve kterém je úrok uhrazován, nemůže překročit hodnotu 25 000 Kč. Od zdaňovacího období 2021 se maximální hodnota úrokového odpočtu snížila na 150 000 Kč.

Poplatník může uplatnit nárok na odpočet úroků ze základu daně za předpokladu, že je účastníkem smlouvy o úvěru a v případě bytové potřeby uvedené v § 4b odst. 1 písm. a) až c) ZDP a též jejím vlastníkem (spoluvlastníkem). Za účastníky smlouvy o úvěru se považují osoby, které jako dlužníci přejímají práva a povinnosti uvedené ve smlouvě o úvěru, jakož i osoby, které, i když nejsou uvedeny ve smlouvě o úvěru, závazek z úvěru převzaly nebo k závazku z úvěru přistoupily na základě následně uzavřené smlouvy o převzetí dluhu nebo o převzetí závazku. Ve smluvní praxi jsou dlužníci jako strany v úvěrové smlouvě označováni např. též jako spoludlužníci nebo klienti. Nepatří sem ručitelé.

Za zdaňovací období lze uplatnit odečet úroků z úvěrů v maximální částce 150 000 Kč, a to ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnosti. Při placení úroků jen po část roku může být uplatněna pouze částka, která nepřevyšuje jednu dvanáctinu této maximální částky za každý měsíc placení úroků. Od základu daně poplatníka se odčítá úhrn úroků zaplacených z úvěru ze stavebního spoření a z hypotečního úvěru ve zdaňovacím období. Přitom není rozhodující, v jaké výši se na úhrnu zaplacených úroků podíleli jednotliví účastníci smlouvy o úvěru.

V případě poskytnutí úvěru na koupi pozemku je podmínkou pro možnost snížení základu daně zahájení výstavby bytové potřeby do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy. Pokud se tak nestane, nárok na uplatnění odpočtu z titulu úroků z úvěru zaniká a poplatník musí částky, o které byl v příslušných letech zvýhodněn, dodanit daní z příjmů podle ZDP, a to ve zdaňovacím období, ve kterém byla tato skutečnost zjištěna.

Je vhodné upozornit na speciální úpravu pro případy koupě pozemku určeného k výstavbě bytové potřeby. Pro uplatnění odpočtu je stanovena podmínka zahájení výstavby bytové potřeby do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy. Samozřejmě v praxi může nastat situace, že tato podmínka nebude dodržena a k zahájení výstavby v uvedené lhůtě nedojde. V takovém případě nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká a částky, o které byl v příslušných letech z důvodu zaplacených úroků z úvěrů základ daně snížen, se považují za příjem podle § 10 ZDP, a to v tom zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo. Tímto postupem tak bude základ daně zase o stejnou částku zvýšen a daň tak vrácena, a to v řádném daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období.

 NahoruDaňově podporované produkty spoření na stáří

Od základu daně lze odečíst příspěvky v celkovém úhrnu nejvýše 48 000 Kč zaplacené poplatníkem ve zdaňovacím období na jeho daňově podporované produkty spoření na stáří a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož je pojistníkem.

Daňově podporované produkty na stáří jsou vymezeny v § 15b ZDP a §…