č. 3330/2016 Sb. NSS, Pobyt cizinců: správní vyhoštění; právo na soukromý a rodinný život
č. 3330/2016 Sb. NSS
Pobyt cizinců: správní vyhoštění; právo na soukromý a rodinný život
k § 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 161/2006 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Posouzení, zda by správní vyhoštění mohlo vyvolat nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince (§ 119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky), není věcí správního uvážení správního orgánu, ale otázkou interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, čj. 3 Azs 240/2014-35)
Prejudikatura: č. 1045/2007 Sb. NSS a č. 1230/2007 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 234/2012 Sb. a č. 33/2000 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 269/99); rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 18. 10. 2006, Uner proti Nizozemsku (stížnost č. 46410/99, Reports 2006-XII), a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku (stížnost č. 50435/99, Reports 2006-I), ze dne 26. 4. 2007, Konstantinov proti Nizozemsku (stížnost č. 16351/03), a ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku (stížnost č. 55597/09).
Věc: Rui W. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalované.
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělní pobytové kontroly, pátrání a eskort (správní orgán I. stupně), rozhodnutím ze dne 20. 3. 2014 rozhodla podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky o správním vyhoštění žalobkyně a stanovila dobu, po kterou žalobkyni nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 1 roku s tím, že počátek uvedené doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobkyně pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky.
Proti rozhodnutí I. stupně podali žalobkyně a její manžel odvolání, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 13. 8. 2014.
Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud rozhodnutí žalované rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, čj. 4 A 41/2014-46, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že z obsahu správního spisu považuje za prokázané, že žalobkyně pobývala na území České republiky v době od 14. 11. 2012 do 8. 8. 2013 bez platného víza. Za nepochybné považoval také to, že žalobkyně si takto počínala opakovaně, neboť s ní bylo již dvakrát zahájeno řízení o správním vyhoštění. Tato správní řízení byla nicméně zastavena s tím, že vyhoštění žalobkyně by bylo závažným zásahem do jejího soukromého života i do života jejího manžela a dítěte, tedy že by dopad důsledků plynoucích ze správního vyhoštění byl nepřiměřeně tvrdý. V návaznosti na tyto závěry městský soud upozornil, že se u žalobkyně a její rodiny od vydání těchto rozhodnutí nic nezměnilo. Žalobkyně nadále žije ve fungujícím manželství a s manželem spolu vychovávají nezletilého syna, který čtvrtým rokem navštěvuje základní školu v České republice.…
