č. 4069/2020 Sb. NSS, Státní sociální podpora: nárok na rodičovský příspěvek; pojem „nejmladší dítě“
č. 4069/2020 Sb. NSS
Státní sociální podpora: nárok na rodičovský příspěvek; pojem „nejmladší dítě“
k § 30a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění do 31. 8. 2016
Jestliže rodič z objektivních důvodů nemůže osobně celodenně a řádně pečovat o dítě, které je nejmladším dítětem v rodině (např. z důvodu jeho pobytu v nemocnici), rozumí se „nejmladším dítětem, které zakládá nárok na rodičovský příspěvek“ (§ 30a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře), to dítě do čtyř let věku, o které rodič skutečně pečuje.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2020, čj. 9 Ads 30/2019-30)
Prejudikatura: č. 3425/2016 Sb. NSS, č. 3591/2017 Sb. NSS.
Věc: D. B. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o přiznání rodičovského příspěvku, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rozhodnutím Úřadu práce České republiky Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 6. 11. 2015 nebyla žalobkyni dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře přiznána dávka státní sociální podpory - rodičovský příspěvek ode dne 1. 9. 2015. Správní orgán prvního stupně konstatoval, že dítě, o něž žalobkyně pečovala (A.), nebylo nejmladším dítětem v rodině, neboť žalobkyni se dne X narodil syn D.
Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 21. 1. 2016 podané odvolání žalobkyně zamítlo a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Žalovaný dospěl k závěru, že nárok na rodičovský příspěvek na dítě A. zanikl ke dni 31. 1. 2015, neboť žalobkyně pobírala ode dne 8. 2. 2015 do dne 22. 8. 2015 peněžitou dávku v mateřství, a to v denní výši 1 011 Kč, která přesahovala částku dosud vypláceného rodičovského příspěvku na dítě A. Rodičovský příspěvek jí proto byl rozhodnutím správního orgánu prvního stupně odejmut ode dne 1. 2. 2015. Nárok na rodičovský příspěvek zanikl také z toho důvodu, že nejmladším dítětem v rodině se stal syn žalobkyně D. Žalovaný nesouhlasil se žalobkyní v tom, že by příspěvek na syna A. zanikl až ke dni 3. 11. 2015, kdy byl mladší syn žalobkyně D. propuštěn ze zdravotnického zařízení do péče žalobkyně.
Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze zamítl. Konstatoval, že žalovaný rozhodl správně, pokud žalobkyni rodičovský příspěvek na staršího syna A. nepřiznal. Souhlasil se správními orgány v tom, že nárok žalobkyně na rodičovský příspěvek na staršího syna A. zanikl, neboť žalobkyně pobírala v měsících únoru až srpnu peněžitou pomoc v mateřství. Narozením druhého syna D. se navíc stal nejmladším dítětem v rodině právě později narozený syn, a to bez ohledu na to, že až do dne 3. 11. 2015 o něj žalobkyně z důvodu jeho hospitalizace nepečovala osobně celodenně a řádně. Městský soud pak konstatoval, že z § 30 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře vyplývá, že částka 220 000 Kč je maximálním limitem, nikoli nezbytnou výší. Daný závěr podle městského soudu potvrzuje i ustanovení § 30a odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, které konstatuje, že nárok na rodičovský příspěvek zaniká i v případech, kdy není vyplacena celková částka rodičovského příspěvku.
Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které…
